Jak se rodí lyžování v Peru

Náš zvláštní zpravodaj Honza Špička sbalil svoje saky paky a vyrazil do Peru, odkud nám poslal překvapivou zprávu: "V Peru je 700 km hor a násobně víc vrcholů nad 5 000 m.n.m. než lyžařů. Zatím jsem tu potkal jen jednoho!" To nám upřímně vyrazilo dech a nějakou tu chvíli jsme si mysleli, že si z nás dělá srandu. Když jsme si ale nevěřícně dodrbali na hlavách plešky, uvědomili jsme, že na západním pobřeží Jižní Ameriky se děje něco na dnešní dobu absolutně nevídaného. A díky Honzovi můžeme být společně u toho.

Honza Špička, Peru, léto 2022 

V lednu 2021 jsme se s manželkou Alčou odstěhovali do Peru. Ona dostala práci v Limě a mě si vzala s sebou. To se přeci neodmítá! Byla to docela výzva. Zařízení všech věcí před cestou, papíry, ukončení doktorátu, svatba, opuštění bytu, zabalení „carga“ s sebou. Ale povedlo se a na konci ledna jsme už bydleli v Limě a o pár týdnů později nám byly taky slavnostně doručeny naše věci. Kromě osobních věcí, byly naše bedny plné sportovního vybavení. 

Alča si vzala Honzu. Nejen do Peru, ale i za muže.

Kolo, věci na lezení do skal i do hor a mimo jiné také lyže. Rozhodnutí vzít si lyže do země, kde sice jsou úžasné a vysoké hory, ale lyžování tu nemá tradici, se ukázalo jako zásadní. Řekl bych, že dokonce nasměrovalo náš pobyt tady jiným směrem. 

V Peru se totiž nelyžuje. Lyže se tady nedají koupit, a co vím, tak existuje asi 10 Peruánců, co někdy vůbec stáli na lyžích. Jedním z nich je Juan Andres. Juan je fotograf, kameraman, režisér a mimo jiné kluk, který se ve svých 30 letech rozhodl, že se naučí lyžovat. A protože je to Juan, svoje lyžování v Bílých Kordillerách se rozhodl dokumentovat na sociálních sítích a také ve filmu, kterým chce světu přiblížit možnosti lyžování v Peru. A hlavně ukázat Peruancům, že i oni se mohou pustit do něčeho „cool“ a nemusí s tím čekat na gringos z Evropy nebo USA.

Juan, Honza a jejich parťáci tvoří téměř polovinu všech lyžařů v Peru.

K Juanovi jsem se dostal přes jednoho kluka z bouldrovky a pár dní po prvním telefonátu jsme už seděli v autě směr Huaraz (taková Mekka horolezení zde v Peru, někdo to dokonce nazývá Peruánské Chamonix). Dva dny po příjezdu už stojíme s Juanem na vrcholu Nevado Ishinca (5530 m.n.m) a už je jasné, že toto není náš poslední společný vrchol. Ještě v té samé sezoně (2021) přišlo několik dalších, včetně účasti Alenky (mé drahé polovičky) a přizvání nás obou do projektu Skiing Peru. Kromě akcí s Juanem a spol. se tady s Alenkou věnujeme cestování, lezení, trekování, učíme se surfovat a užíváme si Peru plnými doušky. 

Juan checkuje, Alča lyžuje a Honza se láduje

Pro sezónu 2022 bylo domluvené zrealizování Juanova snu, a sice sjet dosud nesjeté vrcholy v Peru (nebo i ty již sjeté), užívat si jejich krásy a to vše zdokumentovat ve filmu. První část natáčení se konala v jižních Kordillerách v posvátném údolí (Sacred Valley) v okolí Cusca. Našincům je tato část země známa hlavně díky Machu Picchu, které bylo v podstatě přes kopec. Během jednoho měsíce se nám tam povedlo sjet 4 pětitisícové vrcholy (Pumahuanca, 5318 mnm; Nevado de los Incas; 5318 mnm; Nevado Suyuparina, 5491 mnm; Wasaqucha, 5435 mnm) vše prvosjezdy a Ausangate, 6384 mnm. Tady už na lyžích asi někdo byl, ale určitě nebyl z ČR ani z Peru. Takže nejspíše česko-peruánský prvosjezd. 

Juan, Honza a jejich další česko-peruánský prvosjezd z vrcholu Yanapaccha (5 460 mnm)

Druhá část natáčení se odehrává právě teď v Huarazu. Trošku se nám to tady vše zamotává vlivem Covidu, nicméně plány jsou, lyžuje se, šlape se na kopce. To vše pod dohledem kamer, dronů a fotoaparátů. Nikdo z nás není profesionální sportovec, lezec, ani lyžař. Já například pracuji ve výzkumu na Západočeské univerzitě (někdo by mohl říci „ajťák“, ale to vážně nejsem, byť pracuji 99 % času za počítačem). V amatérském duchu se nesou také naše výstupy a sjezdy.

Tady se musí každý kopec vyšlapat.

Když ale víš, co tě čeká, jde to s úsměvem.

Takovouhle parádu už totiž asi jinde na světě nezajišeš.

Rozhodně se tady nekonají výkony, které by aspirovaly na Zlatý cepín nebo ocenění ČHS. Přesto je potřeba mít jisté zkušenosti v horách, nějaké ty znalosti a notnou dávku štěstí, aby vše dobře dopadlo. Ne vždy se podaří dostat se na vrchol, ale důležité je vrátit se v pořádku dolů, a to vše v ryze přátelském duchu. Doufám, a troufám si říci, že toto naše snažení by mohlo být jakýmsi průkopnickým začátkem lyžování v Peru. Nejen pro profíky a jejich extrémní sjezdy tam, kde se většina lidí bojí i lézt, ale také pro nás ostatní, běžné smrtelníky. 

Honzovy reportáže o tom, jak se v Peru rodí láska k lyžování ti budeme přinášet možná nepravidelně, zato s o to větší chutí. Stejně jako jeho postřehy a zážitky z Peru. Protože tahle země toho nabízí fakt mraky. Kdyby ti při čekání na další Honzův článek byla dlouhá chvíle, můžeš si ho s Honzou a Alčou zkrátit sledováním jejich FB blogu Špicouni jdou do světa. Do příštího dílu přejeme:

ŠŤASTNÝ CESTY A DOBROU CHUŤ!